Václav II.
Václav II. (27. září 1271 – 21. červen 1305, Staré Město)
byl šestý český král a polský král z dynastie Přemyslovců (vlády se ujal v květnu 1283, korunován 1297 českým a 1300 polským králem). Byl synem Přemysla Otakara II. a jeho druhé choti, uherské princezny Kunhuty.
Václav II. se stal českým králem již jako sedmiletý, poté co jeho otec Přemysl Otakar II. padl na Moravském poli. Vzhledem k jeho nezletilosti se podle Přemyslovy vůle ujal poručnictví a správy země Václavův bratranec, braniborský markrabě Ota Braniborský.
Když se Ota Braniborský neshodl s Kunhutou, nechal kralevice uvěznit nejprve na hradu Bezdězu, později jej odvezl jako rukojmí do Braniborska. Kunhuta Uherská počátkem roku 1279 z Bezdězu utekla.
Čechy v době Václavova věznění drancovala braniborská vojska i část šlechty. Roku 1281 zemi postihla strašlivá neúroda, kterou následoval hladomor a epidemie. Tehdejší kronikáři píší o „zlých létech“. Žalostný stav rozvráceného království přiměl část šlechty, aby Václava vykoupila a vynutila si jeho vydání nazpět do Čech. Ota smlouval dlouho a stále zvyšoval nároky, nakonec obdržel část severních Čech. Rudolf I. Habsburský, Václavův rádce, tchán a ne nezištný příznivec, ovšem Otovy nároky k tomuto území neuznal, a tak ho o ně připravil.
Za Václavovy vlády došlo k dovršení velkých hospodářských a sociálních proměn českého státu posledních Přemyslovců, které byly spojeny s kolonizací, zakládáním měst, rozvojem řemesel a obchodu. Koncem 13. století byla objevena bohatá ložiska stříbrné rudy v Kutné Hoře, jejichž využití výrazně přispělo k mocenskému rozmachu českého království.
Král připravil ve spolupráci se svými italskými finančními a právními rádci mincovní reformu, na jejímž základě začaly být roku 1300 raženy pražské groše, které se rychle staly žádanou měnou i v zahraničí, a vydal pro Kutnou Horu nový horní zákoník Ius regale montanorum. V zemích Koruny české tento zákoník platil až do roku 1834, kdy byl nahrazen obecným horním zákoníkem.
Roku 1300 se ovdovělý Václav oženil s dvanáctiletou princeznou Eliškou Rejčkou, jejímuž otci Přemyslu II. se nedlouho před smrtí podařilo obnovit v Polsku království.
Roku 1301 vymřela Ondřejem III. v Uhrách panovnická dynastie Arpádovců a část velmožů v čele s mocným magnátem Matúšem Csákem Trenčianským nabídla uherskou korunu Přemyslovcům. Druhým kandidátem byl Karel Robert z Anjou, kterého podporoval papež Bonifác VIII. i Václavův bývalý švagr, římský král Albrecht I. Habsburský. Navzdory nesouhlasu některých členů královské rady král nabídku přijal pro svého jediného syna Václava, který byl poté korunován v Uhrách jako Ladislav V.
Přemyslovci dosáhli nebývalého úspěchu a Václav II. uvedl v úžas celou Evropu. Drželi nyní tři královské koruny a jejich panství sahalo od Baltu až k Dunaji. Rozmachu přemyslovské moci již nestačily možnosti královské pokladny, přestože byla bohatě zásobována českým stříbrem. Obrovské výdaje na vydržování vojska, diplomatů, dvora i štědré dary královým stoupencům ji vyprázdnily. Kromě toho se přílišné rozpínavosti českého krále zalekli v zahraničí. Václavovi se nepodařilo upevnit českou vládu v Uhrách ani s pomocí vojska, proto raději nechal roku 1304 odvézt svého jediného přeživšího syna nazpět do Čech, přičemž Uhry poplenil. Odvezeny ze země byly i uherské korunovační klenoty. Král se totiž nehodlal uherského království vzdát. Zároveň ovšem tento tah přivedl do již tak velkého tábora odpůrců českého krále i Uhry.
Václav II. zemřel v 34 letech na tuberkulózu a poslední měsíce života strávil zajištěním dědictví pro syna. Přemyslovské soustátí se ale takřka hned po jeho smrti začalo rozpadat.
Václava II. přežilo pět jeho manželských dětí, z jeho levobočků je bezesporu nejznámější Jan Volek.
Genealogie
Václav I. nar. 1205 zm. 23. září 1253 |
Kunhuta Štaufská nar. asi 1200 zm. 13. září 1248 |
Rostislav Haličský nar. 1225 zm. 1262 |
Anna Uherská nar. 1226/7 zm. po 1270 |
||||||||||
Přemysl Otakar II. nar. asi 1233 zm. 26. srpna 1278 |
Kunhuta Uherská nar. asi 1246 zm. 9. září 1285 |
||||||||||||
1. Guta Habsburská nar. 13. března 1271 zm. 18 . června 1297 OO 1285 |
Václav II. nar. 27. září 1271 zm. 21. červen 1305 |
2. Eliška Rejčka nar. 1. září 1286 zm. 18. října 1335 OO 1300 |
|||||||||
1 | 1 | 1 | 1 | 1 | |||||||
Přemysl Otakar nar. a zm. 1288 |
Václav III. nar. 1289 zm. 1306 |
Anna nar. 1289 zm. po 1292 |
Anna Přemyslovna nar. 1290 zm. 1313 |
Eliška Přemyslovna nar. 1292 zm. 1330 |
|||||||
1 | 1 | 1 | 1 | 1 | |||||||
Guta nar. 1293 zm. 1294 |
Jan nar. 1294 zm. 1295 |
Jan nar. 1295 zm. 1296 |
Markéta Přemyslovna nar. 1296 zm. 1322 |
Guta nar. a zm. 1297 |
|||||||
2 | |||||||||||
Anežka Přemyslovna nar. 1305 zm. asi 1337 |
zdroj: www.wikipedia.cz