Historia Francorum kolem roku 660
"Čtyřicátého roku kralování Clothara (623/624) muž jménem Sámo, národem Frank z kraje sasonského, vzal s sebou četné kupce a odebral se mezi Slovany jménem Venédy, aby obchodoval. Slované již počali bojovati proti Avarům, jménem Hunům, a jejich králi - chaganovi.Venédové byli již odedávna bojovníky Hunů, tak když Hunové útočili vojskem proti kterémukoli kmeni, Hunové stavěli své sjednocené vojsko k ochraně táborů, Venédové pak bojovali; jestliže nabyli vrchu k vítězství, tehdy Hunové udeřili, aby brali kořist; pakli však byli Venédové přemáháni, podporováni pomocí Hunů, opět nabývali sil. Proto byli zváni od Hunů bojovníky, že v bojovém zápasu, představujíce dvojitou bojovou korouhev, táhli před Huny. Hunové každý rok přicházeli mezi Slovany za milováním, brali si na lože manželky Slovanů a jejich dcery; Slované platili Hunům vedle mnohých příkoří i poplatky. Synové Hunů, kteří se rodili z manželek a dcer Venédů, konečně nesnášejíce zlobu zbraně a násilí a zpěčujíce se vlády Hunů, začali, jak jsem připomněl nahoře, vésti odboj. Když udeřili Venédové ve vojsku proti Hunům, kupec Sámo, kterého jsem výše vzpomněl, táhl s nimi ve vojsku; a tu učinil tak dobrou službu, co se týče Hunů, že to bylo podivuhodné, a veliké množství jich bylo pobito mečem Venédů. Venédové, vidouce užitečnost Sámovu, zvolí ho nad sebou králem, kde šťastně kraloval třicet a pět let. Za jeho panování svedli Venédové mnoho bitev proti Hunům; jeho radou a dobrou službou Venédové vždy Huny porazili. Sámo měl dvanáct manželek rodu slovanského, z kterých měl dvacet dva syny a patnáct dcer.
Když toho roku (631/632) Slované jménem Venédové v království Sámově zavraždili a o majetek oloupili kupce Franků ve velikém počtu, to byl počátek svády mezi Dagobertem a Sámem, králem Slovanů. A Dagobert posílá vyslance Sicharia k Sámovi se žádostí, aby dal spravedlivě napraviti za kupce, jež jeho lidé zavraždili a jejichž majetek si nedovoleně přivlastnili. Sámo nechtěje Sicharia viděti, ani by nebyl dovolil, aby k němu přišel; Sicharius obléknuv se na způsob Slovanů, přišel se svými lidmi před Sáma; oznámil mu všechno, co měl uloženo. Ale jak to bývá u pohanství a zpupnosti pošetilých, nic, čeho se jeho lidé dopustili, nebylo Sámem napraveno, leč toliko chtěl dáti dovolení, aby spravedlivost byla navzájem sjednána o těchto a jiných obviněních, která vzešla mezi stranami. Sicharius jako zpozdilý vyslanec mluvil proti Sámovi slovy nespravedlivými, které neměl uložená, a výhružkami tak, že by Sámo a jeho lid království byli povinni služebnost Dagobertovi. Sámo odpovídaje již popuzen pravil: "I země, kterou máme, je Dagobertova i my jsme jeho, jestliže však nařídí uchovati s námi přátelství." Sicharius řekl: "Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavírat přátelství se psy." Sámo proti tomu pověděl: "Jestliže vy jste sluhové boží, zatím co vy proti Bohu jednáte, my jsme si vzali dovolení zuby vás roztrhati." Sicharius byl vyhnán z dohledu Sámova. Když toto oznámil Dagobertovi, Dagobert pyšně přikáže sebrati vojsko z celého království Austrasijců proti Sámovi a Venédům; tu vojsko vtrhne třemi spořádanými zástupy na Venédy, ba i Langobardi, koupeni Dagobertem, taktéž nepřátelsky vytáhli na Slovany. Slované se proti nim připravili a na těch i jiných místech vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem zvítězilo na území, na které vtrhlo. Langobardi taktéž zvítězili a Alamani a Langobardi s sebou přivedli velmi velký počet zajatců ze Slovanů. Austrasijci však, když přitrhli k hradu Wogastisburg, kde se opevnilo velmi četné vojsko statečných Venédů, obklíčili jej, bojujíce po tři dny, a tu je mečem zabito mnoho z vojska Dagobertova, a odtud zbaběle, zanechávajíce všechny válečné stany a věci, které měli, vracejí se k vlastním sídlům. Potom hojnou odplatou vpadávají Venédové do Durynska a ostatních krajů království Franků za účelem plenu; ba i Dervan, vévoda kmene Srbů, kteří byli z rodu Slovanů a již dávno patřili ke království Franků, přidal se se svými ke království Sámovu. A to vítězství, kterého Venédové proti Frankům dobyli, ne tak získala statečnost Slovanů jako zmalomyslení Austrasijců, když viděli, že s Dagobertem v nenávist a neustále budou olupováni."